Promýšlíme, hodnotíme, plánujeme, směřujeme, tvoříme i boříme. Mozek nám někdy hrozí zavařením z těch všech starostí a úkolů, které se na nás valí. A pak se setkáme s meditací. Zlehka se podíváme a jsem jí buď přitažení, nebo jdeme dál. Jdeme dál a říkáme si, jak asi může tato podivná nehybnost v něčem pomoci? Vždyť nemáme čas. Cítíme odpovědnost za tolik věcí. Ztrácet čas nějakými zdržujícími zbytečnostmi je neodpovědné. I kdybychom meditovat podle nějakého návodu zkusili, nejsme schopni zůstat déle v nějakém řízeném uvolnění. Hodiny v hlavě nám neustále odtikávají náš vnitřní neúprosný čas. Soustředění na nic, není možné. Kde je to tajemství meditace? Existuje vůbec nějaké? Snad je to jen pro někoho. Jsme naučeni stále myslet a vše, s čím se setkáme, hodnotit.
Naše hodnocení jsou ta hodnocení, kdy probereme možné aspekty věci a těmi, které nás nějak osloví, se dále zabýváme. Osloveným nitrem, naší duší a podstatou již ovšem nikoli. A tak často konstruujeme sebe ochraňující projekce, které nás zahlcují a unavují a vedou spíše k umocnění problémů, než k tomu, aby se nám od nich ulevilo.
Naše myšlení je zvyk, zvyk, kterým ovšem předurčujeme svůj život. Máme vše dopředu téměř detailně promyšlené. Tak, aby vše klapalo a do sebe zapadalo. To klapání a zapadání do sebe je ovšem náš naprosto subjektivní názor na věc a kolik, hlav, tolik názorů. Pak se ovšem není co divit, že to, co jsme si tak dobře naplánovali, se jaksi někde zadrhlo a bez použití nějakého toho násilí dál nešlo.
Co je to tedy meditace a v čem je skryto její tajemství? Může nám pomoci?
Meditaci lze chápat jako opak adaptace. Je to splynutí, asimilace. Jako jednoduchý příklad si představme situaci, kdy venku stojí nádoba s ovocem. Kolem nádoby i na ovoci je hejno vos. Ovoce je třeba přebrat a odstranit nahnilé plody. Úkol se zdá být mírovou cestou neřešitelný. Použijeme-li asimilaci, tedy splynutí, dokážeme v naprostém klidu přátelsky usednout mezi vosy. Ovoce je dost pro všechny. Vosy prostě jen v myšlenkách požádáme o obsazení spíše těch nahnilých plodů. Vosy budou všude kolem. Ve vzduchu, na plodech i na rukou. Budou přátelské a přimáčkneme-li nějakou omylem ke stolu, dá nám vědět zavrtěním, nikoli píchnutím. Toto je opravdová praktická meditace. Její tajemství je právě v každodenním praktickém použití.
Meditace je tedy klidný a neměnný stav naší mysli, kdy si svoje myšlenky jen uvědomujeme, ale nijak s nimi dál nemanipulujeme. Jsme uvolnění, cítíme jistotu, přirozenost a svěžest každého okamžiku. Naše myšlenky, zplozené myslí necháváme běžet jako vlny, co se nakonec rozplynou v prostoru. Jsou jen projevem energie, nic víc.
V tomto stavu dokážeme vidět věci z více stran. Vidět i svoji vlastní nesmrtelnou podstatu. Náš život se stává klidnějším, bohatším a jsme schopni ho naplnit tak, jako se naplňuje džbán. Svěží pramenitou vodou k občerstvení sil těch, kteří se z něho napijí.